Druhů a poddruhů stálezelených či nijak zbarvených keřů je mnoho. Některé si dokonce udrží přes zimu i své barevné plody, na které mnohdy nalétávají hladoví ptáčci, aby se v těch krutých mrazech také něčeho najedli. Pravda je, že takové keře rostou pomaleji, než jiné. Nejčastějším omylem je, že neshazují listí. Není tomu tak, skutečně své listí shazují, ale nikdy ne všechno najednou. Tak se může zdát, že zelená kráska má listí pořád stejné. Pokud byste se ale podívali pod keř, opadané listí byste tam našli.
Mezi nejznámější stálezelené keře patří brslen ve všech svých odrůdách. Najdete druh se zeleno šedými lístky i druh se světlejšími, zabarvenými do žluté. Tento keř je potřeba zastřihávat, jelikož většinou roste jen do šířky. Neváhejte vzít tedy zahradní nůžky a přebytečné větve odstranit.
Snad nejméně náročným stálezeleným keřem je buxus. I když se jedná o většinou velice malý keřík, můžete jej použít i na živé ploty. Není náročný ani na místo pěstování a ani na druh zeminy. Lze pěstovat i ve velkých květináčích, které můžete po zahradě přemisťovat. Velice dobře se tvaruje. Má drobné lesklé lístečky, ovšem květy a plody jsou poměrně nevýrazné. Pokud se spokojíte jen se zelenou barvou, je to ta pravá volba pro Vás.
Ač vypadá cizokrajně, není tomu tak. Tlusté a lesklé listy, které vypadají, jak kdyby je někdo nalakoval, ty najdete u Cesmíny. Tento keř na podzim plodí, plody si nechává i přes zimu. Pro její zdárné pěstování potřebujete najít místečko v polostínu, nejlépe s kyselou půdou. Jedná se snad o nejodolnější keř, který vyžaduje pravidelné tvarování. Občas se stane, že vyžene nějakou větev moc do strany a pokud ji neodstraníte, rozroste se až příliš. Může se stát, že své červené plody na podzim mít nebude. Zřejmě bude chybět poblíž druhý keř, který by ji opylil.
Druhů je samozřejmě více, stačí si jen vybrat z nepřeberného množství, které je v nabídce.
