Historie úprav zahrad v japonském stylu pochází od animistických náboženství. Styl japonské zahrady byl ale také poznamenán čínským a korejským vlivem z období Nara a Heian. Po všech těchto změnách styl japonské zahrady získal estetiku poznamenanou příchodem zenového buddhismu.
Též takzvaný čajový obřad měl veliký vliv na tvorbu zahrad v Japonsku. V Japonsku jsou v tomto stylu upraveny zahrady rezidenční i chrámové a soukromé. Všechny mají vzhled parků a krajiny.
Od bonsaje k bonsaji
Jedním z prvků těchto úprav v japonském stylu je výsadba v mísách a bonsaje. Najdeme zde uplatněné i suiseki, což jsou umělecky ztvárněné kameny, nebo celé jejich kompozice. Japonské zahrady vznikaly a také byly ovlivňovány východními náboženskými vlivy. Mezi ně můžeme počítat šintoismus, buddhismus a učení taoistických mnichů.
V historickém Japonsku byla esteticky zvelebená zahrada otázkou prestiže. Zahrady byly zvelebovány, zvětšovány a zlepšovány, anebo rovnou získávány nové. Tyto japonské zahrady jsou krásné během všech čtyř ročních období. V Japonsku se zahradní tvorba považuje za vysoké umění.
Tyto estetické zahrady jsou rovněž považovány za trojrozměrné učebnice taoismu a zenového buddhismu. Tradiční japonské zahrady směl vytvářet pouze cech profesionálních umělců, nebo stavitelů. Jiní lidé tvořit zahrady nesměli, jejich tvorba byla jiným zakázána. Způsob, jak vytvářet tato úžasná zákoutí bylo tajeno a bylo také zakázáno ukazovat cizincům písemnosti popisující úpravu těchto zahrad.
Základní součástí Japonské zahrady je voda, terénní nerovnosti, pěšinky, rostliny, kameny a především můstky.
