Tady velím já

Vedoucí který se nad druhé povyšuje nikdy nevykouzlí aby se lidé v jeho týmu cílili dobře. Umět působit přátelsky přitom vytvořit si respekt a autoritu může jednomu připadat nemožné, ale není to nesplnitelné. Dobrý vedoucí se nesmí zdráhat druhého pochválit za dobře odvedenou práci ale i říci když není s něčím spokojený. Problémem to může být pro lidé kteří ze své funkce povýšili, a z kolegů se ze dne na den stali podřízení. Nikdo neříká že je na místě začít se chovat nadřazeně, je to o tom stanovit hranice a určit pravidla. Když víme že kolega od vedlejšího stolu má problémy s dodržováním termínů, rozhovorem můžeme druhého motivovat k včasnému splnění úkolu.

Kdo půjde z kola ven?
Někdy je potřeba snížit stavy zaměstnanců, nebo se chtě nechtě rozloučit se s těmi jejichž výkony nejsou valné. I toto nepříjemná činnost patří k této práci. Vedoucí musí být v první řadě objektivní a posoudit nakolik je práce druhého přínosná, přátelství často musí jít stranou. Bohužel je to nepříjemná daň za vyšší plat a společenské uznání lídra, ale to si každý musí rozmyslet než na danou pracovní pozici nastoupí.

Pocity stranou
Ne vždy máme dobrou náladu a když vykonáváme práci vedoucího je důležité držet si tyto pocity na uzdě. Není nic horšího než náladový vedoucí který se jeden den směje od ucha k ucha a chválí, druhý den zase všechny seřve že dělají špatně a málo. Dobrý vedoucí musí sám sebe usměrňovat ale především znát svůj tým. Vědět kdo se hodí pro jaký úkol a obráceně. Musí umět lidi motivovat když se jim zrovna nechce, ale především dobře s ostatními vycházet. Což neznamená že se budeme bát říci že druhý neudělat svoji práci dobře. Vždycky je rozdíl říci věc klidně než druhého seřvat. I tomu jak být dobrý vedoucí se v průběhu praxe učíme, koneckonců, učíme se celý život a to se týká každé oblasti.